Urbano Alonso Galan:
SCIENTOLOGIE
Opravdové náboženství
Profesor Urbano
Alonso Galan, doktor filozofie a licenciát teologie (cum
Laude), absolvoval Gregoriánskou univerzitu
a Pontifikální
fakultu sv. Bonaventury v Římě. Působil jako
předseda ekumenického kongresu svolaného
Vatikánem a v této funkci spolupracoval s papežem Janem XXIII
a s papežem Pavlem VI na
náboženských otázkách.
V posledních
letech se v některých oblastech Evropy, zejména v Německu, objevily
kontroverzní názory na scientologii, které
podle mého názoru nesprávně interpretují skutečné společenské záměry této
náboženské skupiny.
Z pohledu
někoho, kdo zná filozofii a náboženství, nejde o polemiku, ale je
snadné pochopit, že nedostatek znalostí fenoménu náboženství jako celku
a pestré škály možných projevů tohoto fenoménu mohou neprávem vést
k antagonistickému a neústupnému postoji.
Právě
z tohoto důvodu jsem se rozhodl zveřejnit v této zprávě své závěry
o scientologii, náboženství, které jsem několik let studoval jak
v jeho formálních (písemnosti, knihy a filozofie), tak spíše
praktických (ceremonie, interní a externí organizace, dodržování
náboženských obřadů a činnost komunity)
aspektech, a to u nás i v dalších zemích (Francie
a Dánsko).
Chceme-li
analyzovat objektivní vlastnosti, které definují náboženství a odlišují ho
od jiných typů víry, ideologií nebo sociálních skupin, v teologické
tradici mnoho zdrojů nenalezneme.
Proto
musíme používat vlastní koncepce a moderní podklady, které nám umožní
podat vědecký názor na fenomén náboženství, aniž bychom zapomněli, že to je
individuální a intimní duchovní zkušenost a že jako taková obchází
určité běžně užívané argumenty jiných společenských věd.
Tato
metoda tolerance dialogu mezi jednotlivými náboženstvími je v naší
společnosti výzvou a zároveň absolutní nutností, jak zdůrazňují známí teologové, jakými
jsou např. Leonard Boff
a Hans Kung.
Stejně
jako je slovo náboženství definováno (z latinského re-ligare:
sjednotit nebo znovu sjednotit) jako společenství osob sjednocených vírou,
způsobem nebo formou bohoslužeb, lze hodnotit i náboženství jako takové.
Samozřejmě že takové společenství musí být sjednoceno hledáním „duchovního“
a definováno způsobem konfrontace
problémů lidského života. Proto se v historii náboženství hodně mluví
o zkušenosti a osobním kontaktu s „posvátnem“.
Vznešená
koncepce důstojenství jedince, znalosti a poznání něčeho, čemu se říká
„posvátné“, nejsou výlučně křesťanskou
záležitostí, nýbrž jsou esencí všech ostatních náboženství. To
uznal již II. vatikánský koncil
ve svém dokumentu Dignitatis Humanae
o náboženské víře a čistotě.
Existují
další náboženství, například buddhismus a džinismus,
která, přestože postrádají ideu boha, na kterého by se odvolávala, uplatňují
určitou formu respektu a hluboké úcty k „posvátnému božství“ jako
generickému (rodovému) elementu s vlastnostmi mnohem všeobecnějšími, než
mají individuální bohové v křesťanství, muslimství nebo judaismu.
Udržování
unitaristické
koncepce náboženství založeného výhradně na vlastní zkušenosti
a vylučujícího jiná specifika nemůže být ničím jiným než formou fundamentalismu,
která porušuje nejzákladnější zkoušku náboženské svobody.
Jak
prohlásil Max Muller,
„ten kdo zná jen jedno náboženství, nezná žádné“, což tuto myšlenku vyjadřuje
naprosto přesně. Sám Durkheim
objasňuje klíč k tomuto fenoménu:
„...
náboženství je univerzální fenomén, který se objevuje ve všech známých lidských
společnostech ...“
Při
pokusech o definování neznámého je běžnou praxí používání známých modelů.
V mnoha případech tento postup až příliš často používají badatelé
v oblasti společenských věd. Nadměrné užívání komparativní
analýzy vede bezpochyby k zaslepenosti. Tváří v tvář normám chování,
víře nebo zkušenostem, které nelze vysvětlit jinak než pominutím některého
jiného faktoru a jejich podobnosti, budeme při nadměrném užívání
komparativní analýzy zaslepeni.
Náboženství
evidentně znamená hledání, které je člověku přirozené, které duch provádí
proto, aby pochopil „věčnost“, přání a snahu lidské bytosti vzhledem
k jeho pocitu nenaplněné touhy po věčnosti. Náboženství tedy je absolutní
nutností, ničím menším než součástí lidské existence, kterou jedinec pociťuje,
aby mohl „komunikovat s věčností“; je zdrojem toho, co posiluje lidskou
osobnost a na čem člověk v mnoha aspektech závisí. Definitivním
důkazem toho je antropologická
analýza, v níž konkrétní náboženské víry nebo jejich absence jsou pro
vědce určujícím faktorem při chápání sociálních a individuálních norem
chování společností.
K pochopení
takového náboženství, jakým je scientologie, je nezbytné vyhodnotit velmi různé
aspekty, např. ty, které k tomuto tématu uvádějí moderní odborníci (viz Bryan Wilson: The
Social Dimension of Sectarianism (Společenská dimenze
sektářství), 1990, a Eileen Barker:
New Religious Movements: A Perspective to Understand Society (Nová náboženská hnutí: Cesta
k pochopení společnosti, 1990). Z mnoha možných metod jsem zvolil tu, která
by mohla být objektivním a vědeckým pohledem na problém a která je založena na
aspektech, jež zde uvádím:
1) Filozofický
a doktrinální aspekt. Sem zahrnuji souhrn
subjektivních názorů, posvátných knih a doktrín, které tvoří základní
části náboženského poznání: Nejvyšší bytost, Člověk a Život.
2) Rituální
aspekt. Sem patří veškeré ceremonie, rituály a náboženské obřady týkající
se fenoménu náboženství, které provozují scientologové.
3) Ekumenicko-organizační
aspekt. Tento aspekt je velmi důležitý, protože pomáhá definovat dělicí čáru
mezi náboženstvím a vírou, která se formuje, a tou, která je již
zcela vytvořená a rozvinutá.
4) Aspekt
účelu či konečného cíle. Zde je definice účelu života a konečného dosažení
duchovního cíle, který vede k cíli, který scientologie nabízí svým
farníkům.
Scientologie
je založena na díle L. Ron Hubbarda.
Scientologové uznávají dílo a výzkumnou činnost jejího tvůrce, filozofa
a humanisty L. Ron Hubbarda, jako jediný zdroj posvátných knih
náboženství.
Počínaje
dianetikou (viz
Dianetika: Moderní věda o duševním zdraví, 1950) vývoj scientologie nabízí
mimořádnou podobnost s většinou náboženství, včetně křesťanství, judaismu,
islámu a buddhismu. Její
historie je historií objevů či systematického „odhalování“ základních
„filozofických pravd“, která postupuje krok za krokem a vede
k vytvoření kompletní doktríny.
Pokud
jde o dianetiku, její zakladatel se snaží zbavit
člověka utrpení, které produkuje mysl v těle a životě člověka.
Několik
let byla dianetika nástrojem, který jeho následovníci používali k dosažení
stavu Clear. Tento stav,
který tato kniha definuje, znamená důležitý pokrok v odstraňování podmínek
nechtěného utrpení a povznáší lidskou bytost na úroveň, v níž může
lépe prožívat své vlastní duchovní já (kterému se říká thetan). Analyzujeme-li
do hloubky mystické zážitky, Nirvanu a jiné
duchovní stavy popisované ve většině náboženství, zjistíme, že možná usilují
o stejný stav ducha, který hledají scientologové ve stavu Clear.
Později,
když studoval projevy mnoha lidí, kteří již dosáhli stavu Clear, Hubbard
objevil, že existuje jasný důkaz existence duchovní bytosti a že tato
osoba sama je duchovní bytostí, nesmrtelnou a s obrovskými
schopnostmi, které byly zrušeny utrpením a zkušenostmi „nekonečné spirály“
života, smrti těla, nového těla.
Vyvinul
duchovní techniku, která vede k „osvobození“ bytosti (thetana) z této
spirály a vrací jí plné vědomí a duchovní svobodu. Tímto způsobem
vypracoval zásady a metody duchovního poradenství (auditingu), které
vedou k nejvyšším stavům vědomí a bytí, zvaným úrovně OT (OT:
operující thetan, protože nemá nutkavou potřebu být v těle a může operovat
bez něho).
Toto
vše je vysvětleno v jasných krocích, které jsou vytyčeny na cestě (Most)
k „Naprosté svobodě“. Důraz, který je ve všech náboženských materiálech
připisován vědomí bytosti samotné i životu, Bohu a vztahům člověka
s různými světy, v nichž působí (hmotný či fyzikální vesmír
a duchovní či theta vesmír), je nutno označit jako důležitý.
Z této
víry vznikají dvě základní činnosti scientologů na jejich cestě k duchovní
spáse: studium pravd života podle
náboženských materiálů scientologie (trénink) a osvobození (auditing) od
utrpení nebo iracionality, které zabraňují, aby thetan jednal jako thetan
a nutí ho jednat proti rozumu nebo zhoubně jak vůči němu samému, tak vůči
jiným (viz Co je to scientologie?).
Kromě
obrovského množství technického materiálu pro duchovní scientologické církve
existuje rozsáhlý soubor materiálů a příruček pro studenty tohoto
náboženství. Mimořádně důležité jsou tyto knihy, které popisují základní pravdy
scientologie:
Scientologie:
Základy myšlení
Scientologie 0-8
Scientologie 8-8008
Scientologie:
Historie člověka
Dianetika
55!
Scientologie:
Nový pohled na život
Věda
o přežití
Dynamiky
života
Scientologická
příručka
Scientologové
své náboženství definují v zásadě jako „aplikovanou náboženskou filozofii, která
umožňuje člověku dozvědět se více o sobě samém a o životě“
(Technický slovník dianetiky a scientologie).
L.
Ron Hubbard rozdělil život do osmi základních projevů, přičemž každý
z nich je impulsem k přežití člověka, jeho vitální síly orientované
na cíl zlepšování. Protože jsou dynamickými impulsy života, nazval je
„osmi dynamikami“:
První
dynamika představuje
impuls k přežití člověka jako takového.
Druhá
dynamika představuje
impuls k přežití v sexuálním smyslu: pár, rodina a výchova
a vzdělávání dětí.
Třetí
dynamika znamená impuls
k přežití skupin nebo jako skupina, včetně těch, jejichž součástí jedinec
je (přátelé, práce, klub, národ, rasa).
Čtvrtá
dynamika znamená impuls
k přežití lidstva nebo jako lidstvo.
Pátá
dynamika je impulsem
k přežití živých druhů (zvířat, rostlin) nebo jako živá bytost.
Šestá
dynamika je impulsem
k přežití hmotného vesmíru nebo jako hmotný vesmír.
Sedmá
dynamika znamená impuls
k přežití duchovních bytostí nebo jako duchovní bytost.
Osmá
dynamika je impulsem
k přežití nekonečna nebo jako nekonečno. Pro scientology je to dynamika
Nejvyšší bytosti či Boha.
V těchto
osmi projevech života jsou obsaženy oblasti, v nichž člověk musí duchovně
postupovat a eticky jednat (tj. tak, že to nemá škodlivý vliv na
dynamiky), tak aby dosáhl duchovního zlepšení. Dobro a zlo scientologové
definují jako prospěch nebo poškození působící na tyto dynamiky. Absolutní
dobro by bylo takové, které by všem dynamikám pomáhalo, a absolutní zlo by
bylo takové, které by všem dynamikám škodilo. Samozřejmě by existovaly
mezistupně dobra a zla, které by ležely na stupnici podle toho, jak
prospívají nebo škodí některé z dynamik, pokud počítáme s tím, že
všechny dynamiky jsou stejně důležité (viz Úvod do scientologické etiky).
Zájem
o etiku a morální aspekty
mají v doktríně scientologie maximální důležitost. V příručkách
nalezneme nespočet odkazů na tyto pojmy; a existují i celé publikace
věnované tomuto tématu – například ta, o které jsme se již zmínili, nebo
publikace Cesta ke štěstí, Kodex cti, Kodex auditora a Kodex scientologa.
(Viz Příručka pro precleary, tj. osoby jdoucí ke
stavu Clear).
Vezmeme-li
v úvahu, že pro scientology je člověk duchovní a nesmrtelnou bytostí,
jeho chování v každém z jeho různých životů má velkou důležitost
nejen pro blahodárné působení na jeho dynamiky, ale také proto, aby mohl
dosáhnout celkového duchovního zdokonalení. „Jsme na tomto světě proto, abychom
si zasloužili vlastní spasení“, je prohlášení L. Ron Hubbarda z videa
nazvaného Úvod do scientologie.
Sami
scientologové prohlašují, že zažili skutečné zlepšení a duchovní svobodu
jak studiem (tréninkem), tak duchovním poradenstvím (auditingem).
Popisují své „přínosy“ jako skutečné osvobození od hmoty, konfliktů,
nevědomosti a nežádoucích postojů a citů. Cítí, že jejich schopnosti
vzrostly, jejich vnímání se zlepšilo a že dosáhli nového poznání sebe
samých, života a Boha.
Vyznání
scientologické církve definuje vlastní systém principů, který spojuje její
věřící s hlavním smyslem života. Toto učení zdůrazňuje důstojenství
člověka, jeho nezcizitelná a nepopiratelná práva; definuje přirozené
bratrství lidí a uznává duchovní povahu jednotlivce v jeho směřování
k věčnosti, přičemž pouze Bohu dává „právo“ zasahovat do svobody
a moudrosti člověka.
Toto
učení dodává jasný cíl auditingu a tréninku jako prostředků
k dosažení duchovního spasení, který scientologové hlásají ve svém učení.
Část
metod, které jsou popisovány v tomto odstavci, již byla popsána
v předchozí kapitole (trénink a auditing); soustředím se tudíž více
na to, co lze chápat jako ceremonie a obřady.
Ty
všechny nalezneme v Knize obřadů scientologické církve. Navzdory
skutečnosti, že sám zakladatel zařazuje scientologii do tradice orientálních
náboženství jako dědice buddhismu a véd, má ceremonie,
které ve značné míře připomínají jedno ze západních náboženství. To je případ
nedělních služeb a svatebního obřadu.
Díky
své tradici však má řadu velmi osobních obřadů, které, ačkoli připomínají
židovsko-křesťanskou tradici, se jeví jako naprosto soudržné se souborem
scientologického vyznání.
Odvolávám
se na obřady Pojmenování, obřad Pojmenování a Přijetí a také pohřební
obřad. V souladu s vírou v nesmrtelnost thetana provádějí
scientologové tyto ceremonie proto, aby pojmenovali nové tělo bytosti, která
přišla, a přivítali tuto bytost v jejím novém těle a její
rodině, nebo aby se rozloučili s bytostí, která opustila své tělo, aby
našla jiné, a snaží se jí pomoci zorientovat se v nové situaci, ve
které se nachází.
Všechny
tyto obřady jsou prováděny pod patronátem vysvěceného duchovního, nebo
je provádí kaplan církve, a členové scientologické komunity se jich
pravidelně a aktivně účastní.
V celosvětovém
měřítku je scientologická církev rozdělena do různých církví s různými
jmény v souladu s jejich statusem a velikostí.
Na
nejnižší úrovni najdeme skupiny a mise scientologie a dianetiky. Jsou
to malé komunity scientologů vedené několika vysvěcenými duchovními, kteří
poskytují základní služby duchovního poradenství, provádějí náboženské obřady
a scházejí se ke studiu scientologických náboženských materiálů, avšak na
nejnižší úrovni. Nemohou školit duchovní ani provádět jejich svěcení,
a také nemohou poskytovat náboženské služby auditingu na úrovni
operujícího thetana (OT).
Na
další úrovni jsou scientologické církve. Mohou školit a vysvěcovat
duchovní a provádět auditing až na úroveň stavu Clear.
Nad
touto úrovní jsou pokročilé církve. Ty vzdělávají duchovní nejvyšší úrovně
a poskytují pastorální poradenství na některé z úrovní operujícího
thetana.
Scientologická
církev Flag v Clearwateru na Floridě je nejvyšší
z těchto pokročilých organizací. Vzdělává lidi pro nejvyšší úrovně
duchovních a scientologové tam chodí, aby postoupili na vysoké úrovně OT.
Zvláštním
případem je scientologická církev sídlící na Freewinds,
lodi plující mezi karibskými ostrovy, která poskytuje služby na specifické
úrovni OT, které nelze dosáhnout v žádné jiné církvi.
Tento
typ struktury náboženských služeb je běžný prakticky ve všech známých
náboženstvích, v nichž také různé úrovně přípravy duchovních nejsou možné
ve všech střediscích, nýbrž jen v centrálních institucích (Řím, Tibet, Tel
Aviv, Mekka). Pouze tam mohou misionáři, mniši
nebo kněží získat vysvěcení nejvyšší úrovně.
Pokud
jde o náboženskou komunitu scientologů, je to skutečná komunita duchovních
a religionistů, kteří žijí v komunitě plně
oddáni cílům církve, nerušeni pozemskými vlivy a marností.
Sea Organization (v překladu
Námořní organizace), která své jméno získala podle posádek lodí, kterým
v prvopočátcích velel její zakladatel, má na celém světě pět základních
center s různou funkcí – ačkoli existují skupiny misionářů a členů
v mnoha zemích, v nichž scientologové působí. Těchto pět ústředí se
nachází v East Grinsteadu
(Velká Británie), Kodani, Los Angeles, Clearwateru na
Floridě a v Sydney. V těchto pěti hlavních centrech, více než
kdekoli jinde, pocítíte skutečný duch komunity oddané šíření tohoto náboženství
a pastorační práci.
Ačkoli pro scientologické duchovní neplatí povinnost celibátu, tyto komunity se
svým fungováním a oddaností podobají mnoha dalším náboženstvím, včetně
katolické církve. Členové Sea Organization
dodržují velmi přísný etický kodex, včetně velmi etických a monogamních
sexuálních vztahů, absolutního odpírání jakýchkoli drog a naprostého
oddání vlastního života dosažení cílů náboženství.
Je samozřejmé, že vzdělávání duchovních pro nejvyšší
úrovně, auditing pro nejvyšší úroveň operujícího thetana, duchovenstvo nejvyšší
úrovně organizace a odpovědnost za úroveň etiky scientologie na
mezinárodní úrovni, spočívají pouze v rukou členů náboženského řádu
nazývaného Sea Organization,
kteří se věnují výhradně této práci.
Jak
říká sám L. Ron Hubbard, cíle scientologie jsou následující: „civilizace bez
duševních chorob, zločinců a válek, kde schopní mohou prosperovat
a kde čestní lidé mohou mít práva a kde člověk může svobodně stoupat
k vyšším cílům.“ (Viz Co je to scientologie?).
Pokud
jde o cíl pro jednotlivce, scientologové usilují o spasení člověka,
jeho duchovní osvobození a odstranění překážek, které před něho klade jeho
vlastní existence. Ale žádný člověk nemůže být svobodný, pokud není svobodná
i společnost. Hledání odpovědnosti je hlavní cestou, po níž se
scientologové ubírají při hledání svobody; hledání odpovědnosti, která vyžaduje
zlepšení našeho života a našich bližních před dosažením nejvyšších cílů.
Cílů
v takové šíři nelze dosáhnout výhradně pastorační prací
prováděnou stoupenci tohoto náboženství. Proto mezinárodní scientologická
církev vytvořila různé skupiny či asociace, které vedou společenské kampaně
věnované těmto cílům. Jednou z nich je ABLE (Asociace pro lepší život
a vzdělávání), která zaštiťuje několik podpůrných programů
v komunitě: Narconon, který se zabývá prevencí a nápravou
v oblasti drog; Criminon, který má
v různých zemích programy, jejichž cílem je vzdělávat a napravovat
zločince; Applied Scholastics,
která vede vzdělávací kampaně a kampaně na podporu gramotnosti
v problémových oblastech a čtvrtích; a nadace Cesta ke štěstí,
která vznikla na základě knihy stejného názvu od L. Ron Hubbarda
a připravuje kampaně pro děti a dospívající s cílem znovu
nastolit normy chování, které budou pomáhat komunitě, například programy na
ochranu životního prostředí, studijní programy, programy občanské pomoci atd.
Další
důležitou skupinou, kterou vytvořila scientologická církev, je Občanská komise
za lidská práva (CCHR), která obdržela mezinárodní ocenění za své výzkumy
a objevy na poli reformy duševního zdraví.
Zvláště
důležitý je tzv. Sbor dobrovolných duchovních, jehož členy jsou scientologové
na celém světě, který spolupracuje s odborníky a veřejnými orgány
v případě nehod, přírodních katastrof nebo tragických událostí, při nichž
je zapotřebí pomoci. Tito dobrovolníci jsou perfektně vyškoleni
k poskytování útěchy a první pomocné ruky lidem, zatímco lékařské
sbory a pracovníci civilní obrany podnikají jiné kroky.
Islám,
judaismus a buddhismus prošly podobnými fázemi, které však trvaly mnohem
déle než těch několik let, které měla scientologická církev na komplexní
uspořádání do dnešní podoby.
Z mého
pohledu teologa
a filozofa, který studoval scientologické náboženství a zejména jeho
písemné dokumenty a praktiky, mohu s jistotou tvrdit, že scientologie
je náboženství, a to v jeho nejširším smyslu.
Je
to společenství osob spojených komplexním souborem principů, hledajících věčné
a svaté, snažících se zařadit člověka do jeho vlastního vztahu s tím, co je
božské. Je to, co člověk zažije při zkoumání principů a praktik
scientologického náboženství.
Na
náboženství nelze pohlížet bez tohoto faktoru, který zahrnuje specifické
chování vůči této duchovní realitě. Zdá se, že scientologie se točí zejména
kolem skutečnosti přežití a spásy, pojmů jasně označených Xavierem Zubirim
jako nedílné principy jakékoli náboženské zkušenosti. Spojení či nespojení
s Bohem nijak nemění fakt, že k této zkušenosti došlo. To není případ
scientologie, protože scientologové posilují své hledání boha a věčnosti
ve svých osmi dynamikách, ačkoli ho neglorifikují. Jedním z nařčení, které
odděluje islám od katolicismu, totiž je, že katolicismus, jak říkají muslimové,
se i po průběžných reformách nechává unášet modloslužebnictvím.
Kořeny
scientologie (buddhismus a védy) již
vysvětlují, že člověk může začít poznávat a milovat Boha pouze dokonalým
poznáním sebe sama.
Jelikož
náboženství je univerzální impuls, jak tvrdí ekumenisté,
člověk by neměl zapomínat, že i katolicismus musel projít dlouhou epochou
formování a nekonečnou historií krizí a reforem, než přijal svou
„konečnou podobu“, kterou známe dnes. Islám, judaismus a buddhismus prošly
podobnými epochami, které trvaly mnohem déle než těch pár let, které měla
scientologická církev na komplexní uspořádání do dnešní podoby.
Jasná
konfrontace scientologie s „vědeckými“ doktrínami psychologie
a psychiatrie, které popírají dobro v člověku, které hlásá
scientologie, toto náboženství ještě více zbavuje jakéhokoli chaosu.
Scientologie oceňuje pouze duchovní podstatu člověka, jeho vrozenou dobrotu,
jeho nesmrtelnost a jeho hledání věčnosti jako konečný cíl. Novinkou zde
je, že jeho zakladatel vytvořil scientologické náboženství jako soubor znalostí
a praktik, které člověka k tomuto cíli směřují. Záměnu tohoto cíle
s pokusem o „terapii“ nebo „léčbu“ lze snadno připsat povrchnosti
nedostatečně zdokumentovaných názorů.
Tyto
předpoklady může potvrdit a udržet pouze kompletní a bona fide
náboženství, zatímco bude vytvářet soubory principů, doktríny, praktiky,
rituály, strukturu a cíle směřující ke spáse ducha. To nenajdeme v žádné jiné oblasti než
náboženství, a scientologie tedy je náboženstvím.
Aniž
bych měl co do činění s administrativními,
právními nebo daňovými záležitostmi, opětovně tvrdím, že scientologie naprosto
splňuje požadavky, které mohou být kladeny na jakékoli náboženství.
Scientologie
má opravdu náboženskou povahu a nesleduje jiné cíle než ty, které mají co
do činění s duchovní podstatou člověka.
Urbano Alonso Galan
Více informací o Scientologii
v ČR na www.scientologie.cz
Více informací o L. Ron Hubbardovi na www.lrh.cz
ENGLISH VERSION: http://www.bonafidescientology.org/Append/07/index.htm
More information on Scientology on www.scientology.org
II. vatikánský koncil:
bylo poradní shromáždění více než 2500 katolických biskupů k řešení zásadních věroučných
a organizačních otázek. Cílem koncilu bylo reagovat na potřeby doby. II.
vatikánský koncil (zatím poslední), který zasedal v letech 1962–1965, byl
svolán papežem Janem XXIII.
Administrativní: spojeno se správou, řízením a s vyřizováním záležitostí např. organizací,
státu apod.
Antropologická:
antropologie je nauka o člověku, o jeho původu a vývoji.
Aplikovaná:
něco co se používá, užívá a uplatňuje.
Auditing: znamená
naslouchat. Je to procedura (řízená komunikace) praktikovaná duchovním Scientologické
církve či osobou školenou a kvalifikovanou v používání dianetických a
scientologických metod a postupů, jejichž účelem je zlepšit jedince. Je to
činnost, při které je člověku položena otázka (které může rozumět a zodpovědět
ji), získaná odpověď na tuto otázku a potvrzen příjem této odpovědi. Auditing
pomáhá jedinci odstranit bariéry, které mu zabraňují být sám sebou a znovu
nastolit jeho sebeurčení.
Bona fide:
opravdové, skutečné.
Buddhismus:
indické nábožensko-filozofické učení, které založil Buddha v
6.–5. století př. n. l. Učí o cestách k dosažení nirvány (stavu
blaženosti a poznání pravdy).
Clear: název
duchovního stavu v Dianetice a Scientologii, který je dosažen pomocí
auditingu (viz definice auditing). Je to také název jedince, který tohoto stavu
dosáhl. Clear (jako jedinec) je racionální v tom směru, že vytváří
nejlepší možná řešení, jakých je schopen, na základě informací, které má a na
základě svého hlediska.
Cum Laude:
s vyznamenáním.
Dianetika:
duchovní metoda zaměřená na zlepšení duševních schopností a úlevy od
psychosomatických nemocí. Definováno jako „ skrze duši“ (z řečtiny DIA – skrz a
NOUS – duše) nebo „co duše dělá tělu“. Vyvinuto L. Ronem Hubbardem a vydáno v
roce 1950 jako kniha Dianetika: Moderní věda o duševním zdraví.
Dignitatis Humanae: název Deklarace
o náboženské svobodě, vyjadřující právo na náboženskou svobodu.
Dimenze:
vlastnost udávající velikost, míru něčeho, zejména v prostoru.
Doktrinální (doktrína): soustava východisek zásad, pouček.
Durkheim, Émile (1858–1917): francouzský sociolog a filozof.
Tvůrce francouzské sociologické školy.
Dynamický:
spojeno s projevy různých sil v určité oblasti.
Džinismus: nábožensko-filozofický
systém vzniklý ve východní Indii v 6 století př. n. l. Opírá se o víru v
nesmrtelnost individuální duše, která prochází řadou převtělení a zdůrazňující
zásadu o neubližování živé bytosti.
Ekumenický:
týkající se celé církve nebo všech křesťanských církví.
Ekumenisté: příslušníci
křesťanských církví, kteří usilují o překonání rozdílů ve víře.
Esence:
náležící k podstatě, obsahující podstatu.
Etika: v
scientologické náboženské filozofii je etika definována jako rozumné konání a
myšlení ve směru k nejvyšší úrovni přežití pro jedince, budoucí rasu, lidstvo a
všechny ostatní dynamiky dohromady (více o pojmu naleznete v části Dynamiky).
Filozofie:
univerzální nauka o celku všeho jsoucího, o bytí světa a existenci člověka, o
jeho poznávání pravdy a mravním jednání.
Fundamentalismus: křečovité, nekompromisní a přísné lpění na určitých náboženských,
mravních a politických principech.
Gregoriánská
univerzita: římskokatolická univerzita v Římě.
Hubbard, L. Ron (1911–1986): americký spisovatel, filozof,
humanista a zakladatel dianetické duchovní metody a Scientologie – aplikované
náboženské filozofie.
Islám:
náboženství věřící v jednoho boha (Alláha) a v osobní nesmrtelnost. Vzniklo
počátkem 7. století na základě učení proroka Mohameda.
Jan XXIII (1881–1963):
papež v letech 1958–1963. Svolal II. vatikánský koncil, kterému také
předsedal, po jeho smrti převzal předsednictví papež Pavel VI.
Judaismus:
židovské náboženství věřící v jednoho boha, které bylo vytvořeno během 1.
tisíciletí před naším letopočtem palestinskými židy. Vychází ze Starého zákona
(delší a starší části bible).
Komparativní (analýza): zjišťující podobnosti a rozdíly mezi
jednotlivými jevy.
Komunita:
společenství, souhrn lidí obývající nějaký prostor, kde vykonávají činnosti
(občanská komunita, církevní komunita atd.).
Konfrontace:
postavení vedle sebe, tedy vzájemné porovnávání textů, myšlenek apod. se
skutečností.
Kongresu:
(pracovní) sjezd, shromáždění odborníků, zpravidla důležitého významu.
Křesťanství:
náboženství věřící v jednoho boha, které vzniklo v 1. století v Palestině. Je
založeno na životě a učení Ježíše Krista a bibli.
Licenciát:
střední stupeň akademické hodnosti, který se dříve používal a dosud používá v
některých zemích.
Misionář:
duchovní konající misie za účelem rozšíření či udržení víry.
Morální: to, co
je definováno jako kodex dobrého chování, sestavený na základě zkušeností lidí.
Morálním kodexem se řídí jednání lidí v určité společnosti.
Műller, Max (1823–1900): německý filolog a orientalista.
Orientální (náboženství): pojem se vztahuje k náboženstvím
působících na území Asie a Afriky.
Pastorační: v
tomto významu znamenající spojení s duchovní péčí o členy církve.
Pavel VI (1897–1978): papež v letech 1963–1978. Předsedal druhé části 2. vatikánského
koncilu a dohlížel na provádění jím přijatých rozhodnutí.
Pontifikální (fakulta
svatého Bonaventury v Římě): je římskokatolická
teologická fakulta, která vzdělává v teologii, církevním právu a filozofii.
Pontifikální jako přídavné jméno popisuje cokoliv, co je spojeno s úřadem
vysokého církevního hodnostáře, nejčastěji s hlavou Římskokatolické církve
papežem.
Scientologie:
aplikovaná náboženská filozofie a náboženství založeno americkým spisovatelem a
filozofem L. Ronem Hubbardem v roce 1952. Způsobuje, aby člověk byl skutečně
duchovní bytostí neomezených schopností a dovedností. Scientologická církev
byla vytvořena scientology v roce 1954. (Latinsky SCIO – vědění a řecky LOGOS –
studium. Doslova vědění jak vědět). Scientologie dále věří, že člověk je v
jádru dobrý a že jeho duchovní spása záleží na něm a na jeho dosažení bratrstva
s vesmírem. Na základě používání jejích principů a vlastního pozorování, člověk
sám pro sebe objevuje, že scientologie funguje.
Spása: duchovní
záchrana člověka.
Teologové:
odborníci zabývající se univerzální vědou o Bohu a jeho atributech, o vztahu
Boha k světu a člověku. (Teologie – nauka o Bohu a náboženství).
Unitaristické:
spojené s křesťanským směrem, který uznává existenci jen jedné božské osoby.
Védy: soubory nejstarších indických
literárních památek psaných sanskrtem (starým spisovným indickým jazykem) s
náboženským a filozofickým obsahem.
Zubiri, Xavier (1889–1983): španělský filozof. Mezi jeho hlavní úspěch patří vytvoření
úplného metafyzického systému (naukou o bytí), který pramení z jeho vnímání
člověka jako „vnímající inteligence“, ležící uprostřed reality.