Urbano Alonso Galan:

SCIENTOLOGIE

Opravdové náboženství

 

 

Profesor Urbano Alonso Galan, doktor filozofielicenciát teologie (cum Laude), absolvoval Gregoriánskou univerzituPontifikální fakultu sv. Bonaventury v Římě. Působil jako předseda ekumenického kongresu svolaného Vatikánem a v této funkci spolupracoval s papežem Janem XXIII a s papežem Pavlem VI na náboženských otázkách.

 

 

 

 

I. Úvod

V posledních letech se v některých oblastech Evropy, zejména v Německu, objevily kontroverzní názory na scientologii, které podle mého názoru nesprávně interpretují skutečné společenské záměry této náboženské skupiny.

Z pohledu někoho, kdo zná filozofii a náboženství, nejde o polemiku, ale je snadné pochopit, že nedostatek znalostí fenoménu náboženství jako celku a pestré škály možných projevů tohoto fenoménu mohou neprávem vést k antagonistickému a neústupnému postoji.

Právě z tohoto důvodu jsem se rozhodl zveřejnit v této zprávě své závěry o scientologii, náboženství, které jsem několik let studoval jak v jeho formálních (písemnosti, knihy a filozofie), tak spíše praktických (ceremonie, interní a externí organizace, dodržování náboženských obřadů a činnost komunity) aspektech, a to u nás i v dalších zemích (Francie a Dánsko).

II. Koncepce náboženství

Chceme-li analyzovat objektivní vlastnosti, které definují náboženství a odlišují ho od jiných typů víry, ideologií nebo sociálních skupin, v teologické tradici mnoho zdrojů nenalezneme.

Proto musíme používat vlastní koncepce a moderní podklady, které nám umožní podat vědecký názor na fenomén náboženství, aniž bychom zapomněli, že to je individuální a intimní duchovní zkušenost a že jako taková obchází určité běžně užívané argumenty jiných společenských věd.

Tato metoda tolerance dialogu mezi jednotlivými náboženstvími je v naší společnosti výzvou a zároveň absolutní nutností, jak zdůrazňují známí teologové, jakými jsou např. Leonard Boff a Hans Kung.

Stejně jako je slovo náboženství definováno (z latinského re-ligare: sjednotit nebo znovu sjednotit) jako společenství osob sjednocených vírou, způsobem nebo formou bohoslužeb, lze hodnotit i náboženství jako takové. Samozřejmě že takové společenství musí být sjednoceno hledáním „duchovního“ a definováno způsobem konfrontace problémů lidského života. Proto se v historii náboženství hodně mluví o zkušenosti a osobním kontaktu s „posvátnem“.

Vznešená koncepce důstojenství jedince, znalosti a poznání něčeho, čemu se říká „posvátné“, nejsou výlučně křesťanskou záležitostí, nýbrž jsou esencí všech ostatních náboženství. To uznal již II. vatikánský koncil ve svém dokumentu Dignitatis Humanae o náboženské víře a čistotě.

Existují další náboženství, například buddhismusdžinismus, která, přestože postrádají ideu boha, na kterého by se odvolávala, uplatňují určitou formu respektu a hluboké úcty k „posvátnému božství“ jako generickému (rodovému) elementu s vlastnostmi mnohem všeobecnějšími, než mají individuální bohové v křesťanství, muslimství nebo judaismu.

Udržování unitaristické koncepce náboženství založeného výhradně na vlastní zkušenosti a vylučujícího jiná specifika nemůže být ničím jiným než formou fundamentalismu, která porušuje nejzákladnější zkoušku náboženské svobody.

Jak prohlásil Max Muller, „ten kdo zná jen jedno náboženství, nezná žádné“, což tuto myšlenku vyjadřuje naprosto přesně. Sám Durkheim objasňuje klíč k tomuto fenoménu:

„... náboženství je univerzální fenomén, který se objevuje ve všech známých lidských společnostech ...“

Při pokusech o definování neznámého je běžnou praxí používání známých modelů. V mnoha případech tento postup až příliš často používají badatelé v oblasti společenských věd. Nadměrné užívání komparativní analýzy vede bezpochyby k zaslepenosti. Tváří v tvář normám chování, víře nebo zkušenostem, které nelze vysvětlit jinak než pominutím některého jiného faktoru a jejich podobnosti, budeme při nadměrném užívání komparativní analýzy zaslepeni.

Náboženství evidentně znamená hledání, které je člověku přirozené, které duch provádí proto, aby pochopil „věčnost“, přání a snahu lidské bytosti vzhledem k jeho pocitu nenaplněné touhy po věčnosti. Náboženství tedy je absolutní nutností, ničím menším než součástí lidské existence, kterou jedinec pociťuje, aby mohl „komunikovat s věčností“; je zdrojem toho, co posiluje lidskou osobnost a na čem člověk v mnoha aspektech závisí. Definitivním důkazem toho je antropologická analýza, v níž konkrétní náboženské víry nebo jejich absence jsou pro vědce určujícím faktorem při chápání sociálních a individuálních norem chování společností.

K pochopení takového náboženství, jakým je scientologie, je nezbytné vyhodnotit velmi různé aspekty, např. ty, které k tomuto tématu uvádějí moderní odborníci (viz Bryan Wilson: The Social Dimension of Sectarianism (Společenská dimenze sektářství), 1990, a Eileen Barker: New Religious Movements: A Perspective to Understand Society (Nová náboženská hnutí: Cesta k pochopení společnosti, 1990). Z mnoha možných metod jsem zvolil tu, která by mohla být objektivním a vědeckým pohledem na problém a která je založena na aspektech, jež zde uvádím:

1)   Filozofický a doktrinální aspekt. Sem zahrnuji souhrn subjektivních názorů, posvátných knih a doktrín, které tvoří základní části náboženského poznání: Nejvyšší bytost, Člověk a Život.

2)   Rituální aspekt. Sem patří veškeré ceremonie, rituály a náboženské obřady týkající se fenoménu náboženství, které provozují scientologové.

3)   Ekumenicko-organizační aspekt. Tento aspekt je velmi důležitý, protože pomáhá definovat dělicí čáru mezi náboženstvím a vírou, která se formuje, a tou, která je již zcela vytvořená a rozvinutá.

4)   Aspekt účelu či konečného cíle. Zde je definice účelu života a konečného dosažení duchovního cíle, který vede k cíli, který scientologie nabízí svým farníkům.

III. Filozofický a doktrinální aspekt

Scientologie je založena na díle L. Ron Hubbarda. Scientologové uznávají dílo a výzkumnou činnost jejího tvůrce, filozofa a humanisty L. Ron Hubbarda, jako jediný zdroj posvátných knih náboženství.

Počínaje dianetikou (viz Dianetika: Moderní věda o duševním zdraví, 1950) vývoj scientologie nabízí mimořádnou podobnost s většinou náboženství, včetně křesťanství, judaismu, islámubuddhismu. Její historie je historií objevů či systematického „odhalování“ základních „filozofických pravd“, která postupuje krok za krokem a vede k vytvoření kompletní doktríny.

Pokud jde o dianetiku, její zakladatel se snaží zbavit člověka utrpení, které produkuje mysl v těle a životě člověka.

Několik let byla dianetika nástrojem, který jeho následovníci používali k dosažení stavu Clear. Tento stav, který tato kniha definuje, znamená důležitý pokrok v odstraňování podmínek nechtěného utrpení a povznáší lidskou bytost na úroveň, v níž může lépe prožívat své vlastní duchovní já (kterému se říká thetan). Analyzujeme-li do hloubky mystické zážitky, Nirvanu a jiné duchovní stavy popisované ve většině náboženství, zjistíme, že možná usilují o stejný stav ducha, který hledají scientologové ve stavu Clear.

Později, když studoval projevy mnoha lidí, kteří již dosáhli stavu Clear, Hubbard objevil, že existuje jasný důkaz existence duchovní bytosti a že tato osoba sama je duchovní bytostí, nesmrtelnou a s obrovskými schopnostmi, které byly zrušeny utrpením a zkušenostmi „nekonečné spirály“ života, smrti těla, nového těla.

Vyvinul duchovní techniku, která vede k „osvobození“ bytosti (thetana) z této spirály a vrací jí plné vědomí a duchovní svobodu. Tímto způsobem vypracoval zásady a metody duchovního poradenství (auditingu), které vedou k nejvyšším stavům vědomí a bytí, zvaným úrovně OT (OT: operující thetan, protože nemá nutkavou potřebu být v těle a může operovat bez něho).

Toto vše je vysvětleno v jasných krocích, které jsou vytyčeny na cestě (Most) k „Naprosté svobodě“. Důraz, který je ve všech náboženských materiálech připisován vědomí bytosti samotné i životu, Bohu a vztahům člověka s různými světy, v nichž působí (hmotný či fyzikální vesmír a duchovní či theta vesmír), je nutno označit jako důležitý.

Z této víry vznikají dvě základní činnosti scientologů na jejich cestě k duchovní spáse: studium pravd života podle náboženských materiálů scientologie (trénink) a osvobození (auditing) od utrpení nebo iracionality, které zabraňují, aby thetan jednal jako thetan a nutí ho jednat proti rozumu nebo zhoubně jak vůči němu samému, tak vůči jiným (viz Co je to scientologie?).

Kromě obrovského množství technického materiálu pro duchovní scientologické církve existuje rozsáhlý soubor materiálů a příruček pro studenty tohoto náboženství. Mimořádně důležité jsou tyto knihy, které popisují základní pravdy scientologie:

Scientologie: Základy myšlení

Scientologie 0-8

Scientologie 8-8008

Scientologie: Historie člověka

Dianetika 55!

Scientologie: Nový pohled na život

Věda o přežití

Dynamiky života

Scientologická příručka

Scientologové své náboženství definují v zásadě jako „aplikovanou náboženskou filozofii, která umožňuje člověku dozvědět se více o sobě samém a o životě“ (Technický slovník dianetiky a scientologie).

L. Ron Hubbard rozdělil život do osmi základních projevů, přičemž každý z nich je impulsem k přežití člověka, jeho vitální síly orientované na cíl zlepšování. Protože jsou dynamickými impulsy života, nazval je „osmi dynamikami“:

První dynamika představuje impuls k přežití člověka jako takového.

Druhá dynamika představuje impuls k přežití v sexuálním smyslu: pár, rodina a výchova a vzdělávání dětí.

Třetí dynamika znamená impuls k přežití skupin nebo jako skupina, včetně těch, jejichž součástí jedinec je (přátelé, práce, klub, národ, rasa).

Čtvrtá dynamika znamená impuls k přežití lidstva nebo jako lidstvo.

Pátá dynamika je impulsem k přežití živých druhů (zvířat, rostlin) nebo jako živá bytost.

Šestá dynamika je impulsem k přežití hmotného vesmíru nebo jako hmotný vesmír.

Sedmá dynamika znamená impuls k přežití duchovních bytostí nebo jako duchovní bytost.

Osmá dynamika je impulsem k přežití nekonečna nebo jako nekonečno. Pro scientology je to dynamika Nejvyšší bytosti či Boha.

V těchto osmi projevech života jsou obsaženy oblasti, v nichž člověk musí duchovně postupovat a eticky jednat (tj. tak, že to nemá škodlivý vliv na dynamiky), tak aby dosáhl duchovního zlepšení. Dobro a zlo scientologové definují jako prospěch nebo poškození působící na tyto dynamiky. Absolutní dobro by bylo takové, které by všem dynamikám pomáhalo, a absolutní zlo by bylo takové, které by všem dynamikám škodilo. Samozřejmě by existovaly mezistupně dobra a zla, které by ležely na stupnici podle toho, jak prospívají nebo škodí některé z dynamik, pokud počítáme s tím, že všechny dynamiky jsou stejně důležité (viz Úvod do scientologické etiky).

Zájem o etikumorální aspekty mají v doktríně scientologie maximální důležitost. V příručkách nalezneme nespočet odkazů na tyto pojmy; a existují i celé publikace věnované tomuto tématu – například ta, o které jsme se již zmínili, nebo publikace Cesta ke štěstí, Kodex cti, Kodex auditora a Kodex scientologa. (Viz Příručka pro precleary, tj. osoby jdoucí ke stavu Clear).

Vezmeme-li v úvahu, že pro scientology je člověk duchovní a nesmrtelnou bytostí, jeho chování v každém z jeho různých životů má velkou důležitost nejen pro blahodárné působení na jeho dynamiky, ale také proto, aby mohl dosáhnout celkového duchovního zdokonalení. „Jsme na tomto světě proto, abychom si zasloužili vlastní spasení“, je prohlášení L. Ron Hubbarda z videa nazvaného Úvod do scientologie.

Sami scientologové prohlašují, že zažili skutečné zlepšení a duchovní svobodu jak studiem (tréninkem), tak duchovním poradenstvím (auditingem). Popisují své „přínosy“ jako skutečné osvobození od hmoty, konfliktů, nevědomosti a nežádoucích postojů a citů. Cítí, že jejich schopnosti vzrostly, jejich vnímání se zlepšilo a že dosáhli nového poznání sebe samých, života a Boha.

Vyznání scientologické církve definuje vlastní systém principů, který spojuje její věřící s hlavním smyslem života. Toto učení zdůrazňuje důstojenství člověka, jeho nezcizitelná a nepopiratelná práva; definuje přirozené bratrství lidí a uznává duchovní povahu jednotlivce v jeho směřování k věčnosti, přičemž pouze Bohu dává „právo“ zasahovat do svobody a moudrosti člověka.

Toto učení dodává jasný cíl auditingu a tréninku jako prostředků k dosažení duchovního spasení, který scientologové hlásají ve svém učení.

IV. Rituální nebo mystický aspekt

Část metod, které jsou popisovány v tomto odstavci, již byla popsána v předchozí kapitole (trénink a auditing); soustředím se tudíž více na to, co lze chápat jako ceremonie a obřady.

Ty všechny nalezneme v Knize obřadů scientologické církve. Navzdory skutečnosti, že sám zakladatel zařazuje scientologii do tradice orientálních náboženství jako dědice buddhismu a véd, má ceremonie, které ve značné míře připomínají jedno ze západních náboženství. To je případ nedělních služeb a svatebního obřadu.

Díky své tradici však má řadu velmi osobních obřadů, které, ačkoli připomínají židovsko-křesťanskou tradici, se jeví jako naprosto soudržné se souborem scientologického vyznání.

Odvolávám se na obřady Pojmenování, obřad Pojmenování a Přijetí a také pohřební obřad. V souladu s vírou v nesmrtelnost thetana provádějí scientologové tyto ceremonie proto, aby pojmenovali nové tělo bytosti, která přišla, a přivítali tuto bytost v jejím novém těle a její rodině, nebo aby se rozloučili s bytostí, která opustila své tělo, aby našla jiné, a snaží se jí pomoci zorientovat se v nové situaci, ve které se nachází.

Všechny tyto obřady jsou prováděny pod patronátem vysvěceného duchovního, nebo je provádí kaplan církve, a členové scientologické komunity se jich pravidelně a aktivně účastní.

V. Organizační aspekt

V celosvětovém měřítku je scientologická církev rozdělena do různých církví s různými jmény v souladu s jejich statusem a velikostí.

Na nejnižší úrovni najdeme skupiny a mise scientologie a dianetiky. Jsou to malé komunity scientologů vedené několika vysvěcenými duchovními, kteří poskytují základní služby duchovního poradenství, provádějí náboženské obřady a scházejí se ke studiu scientologických náboženských materiálů, avšak na nejnižší úrovni. Nemohou školit duchovní ani provádět jejich svěcení, a také nemohou poskytovat náboženské služby auditingu na úrovni operujícího thetana (OT).

Na další úrovni jsou scientologické církve. Mohou školit a vysvěcovat duchovní a provádět auditing až na úroveň stavu Clear.

Nad touto úrovní jsou pokročilé církve. Ty vzdělávají duchovní nejvyšší úrovně a poskytují pastorální poradenství na některé z úrovní operujícího thetana.

Scientologická církev Flag v Clearwateru na Floridě je nejvyšší z těchto pokročilých organizací. Vzdělává lidi pro nejvyšší úrovně duchovních a scientologové tam chodí, aby postoupili na vysoké úrovně OT.

Zvláštním případem je scientologická církev sídlící na Freewinds, lodi plující mezi karibskými ostrovy, která poskytuje služby na specifické úrovni OT, které nelze dosáhnout v žádné jiné církvi.

Tento typ struktury náboženských služeb je běžný prakticky ve všech známých náboženstvích, v nichž také různé úrovně přípravy duchovních nejsou možné ve všech střediscích, nýbrž jen v centrálních institucích (Řím, Tibet, Tel Aviv, Mekka). Pouze tam mohou misionáři, mniši nebo kněží získat vysvěcení nejvyšší úrovně.

Pokud jde o náboženskou komunitu scientologů, je to skutečná komunita duchovních a religionistů, kteří žijí v komunitě plně oddáni cílům církve, nerušeni pozemskými vlivy a marností.

Sea Organization (v překladu Námořní organizace), která své jméno získala podle posádek lodí, kterým v prvopočátcích velel její zakladatel, má na celém světě pět základních center s různou funkcí – ačkoli existují skupiny misionářů a členů v mnoha zemích, v nichž scientologové působí. Těchto pět ústředí se nachází v East Grinsteadu (Velká Británie), Kodani, Los Angeles, Clearwateru na Floridě a v Sydney. V těchto pěti hlavních centrech, více než kdekoli jinde, pocítíte skutečný duch komunity oddané šíření tohoto náboženství a pastorační práci. Ačkoli pro scientologické duchovní neplatí povinnost celibátu, tyto komunity se svým fungováním a oddaností podobají mnoha dalším náboženstvím, včetně katolické církve. Členové Sea Organization dodržují velmi přísný etický kodex, včetně velmi etických a monogamních sexuálních vztahů, absolutního odpírání jakýchkoli drog a naprostého oddání vlastního života dosažení cílů náboženství.

Je samozřejmé, že vzdělávání duchovních pro nejvyšší úrovně, auditing pro nejvyšší úroveň operujícího thetana, duchovenstvo nejvyšší úrovně organizace a odpovědnost za úroveň etiky scientologie na mezinárodní úrovni, spočívají pouze v rukou členů náboženského řádu nazývaného Sea Organization, kteří se věnují výhradně této práci.

VI. Konečný cíl scientologie

Jak říká sám L. Ron Hubbard, cíle scientologie jsou následující: „civilizace bez duševních chorob, zločinců a válek, kde schopní mohou prosperovat a kde čestní lidé mohou mít práva a kde člověk může svobodně stoupat k vyšším cílům.“ (Viz Co je to scientologie?).

Pokud jde o cíl pro jednotlivce, scientologové usilují o spasení člověka, jeho duchovní osvobození a odstranění překážek, které před něho klade jeho vlastní existence. Ale žádný člověk nemůže být svobodný, pokud není svobodná i společnost. Hledání odpovědnosti je hlavní cestou, po níž se scientologové ubírají při hledání svobody; hledání odpovědnosti, která vyžaduje zlepšení našeho života a našich bližních před dosažením nejvyšších cílů.

Cílů v takové šíři nelze dosáhnout výhradně pastorační prací prováděnou stoupenci tohoto náboženství. Proto mezinárodní scientologická církev vytvořila různé skupiny či asociace, které vedou společenské kampaně věnované těmto cílům. Jednou z nich je ABLE (Asociace pro lepší život a vzdělávání), která zaštiťuje několik podpůrných programů v komunitě: Narconon, který se zabývá prevencí a nápravou v oblasti drog; Criminon, který má v různých zemích programy, jejichž cílem je vzdělávat a napravovat zločince; Applied Scholastics, která vede vzdělávací kampaně a kampaně na podporu gramotnosti v problémových oblastech a čtvrtích; a nadace Cesta ke štěstí, která vznikla na základě knihy stejného názvu od L. Ron Hubbarda a připravuje kampaně pro děti a dospívající s cílem znovu nastolit normy chování, které budou pomáhat komunitě, například programy na ochranu životního prostředí, studijní programy, programy občanské pomoci atd.

Další důležitou skupinou, kterou vytvořila scientologická církev, je Občanská komise za lidská práva (CCHR), která obdržela mezinárodní ocenění za své výzkumy a objevy na poli reformy duševního zdraví.

Zvláště důležitý je tzv. Sbor dobrovolných duchovních, jehož členy jsou scientologové na celém světě, který spolupracuje s odborníky a veřejnými orgány v případě nehod, přírodních katastrof nebo tragických událostí, při nichž je zapotřebí pomoci. Tito dobrovolníci jsou perfektně vyškoleni k poskytování útěchy a první pomocné ruky lidem, zatímco lékařské sbory a pracovníci civilní obrany podnikají jiné kroky.

VII. Je scientologie náboženstvím?

Islám, judaismus a buddhismus prošly podobnými fázemi, které však trvaly mnohem déle než těch několik let, které měla scientologická církev na komplexní uspořádání do dnešní podoby.

Z mého pohledu teologa a filozofa, který studoval scientologické náboženství a zejména jeho písemné dokumenty a praktiky, mohu s jistotou tvrdit, že scientologie je náboženství, a to v jeho nejširším smyslu.

Je to společenství osob spojených komplexním souborem principů, hledajících věčné a svaté, snažících se zařadit člověka do jeho vlastního vztahu s tím, co je božské. Je to, co člověk zažije při zkoumání principů a praktik scientologického náboženství.

Na náboženství nelze pohlížet bez tohoto faktoru, který zahrnuje specifické chování vůči této duchovní realitě. Zdá se, že scientologie se točí zejména kolem skutečnosti přežití a spásy, pojmů jasně označených Xavierem Zubirim jako nedílné principy jakékoli náboženské zkušenosti. Spojení či nespojení s Bohem nijak nemění fakt, že k této zkušenosti došlo. To není případ scientologie, protože scientologové posilují své hledání boha a věčnosti ve svých osmi dynamikách, ačkoli ho neglorifikují. Jedním z nařčení, které odděluje islám od katolicismu, totiž je, že katolicismus, jak říkají muslimové, se i po průběžných reformách nechává unášet modloslužebnictvím.

Kořeny scientologie (buddhismus a védy) již vysvětlují, že člověk může začít poznávat a milovat Boha pouze dokonalým poznáním sebe sama.

Jelikož náboženství je univerzální impuls, jak tvrdí ekumenisté, člověk by neměl zapomínat, že i katolicismus musel projít dlouhou epochou formování a nekonečnou historií krizí a reforem, než přijal svou „konečnou podobu“, kterou známe dnes. Islám, judaismus a buddhismus prošly podobnými epochami, které trvaly mnohem déle než těch pár let, které měla scientologická církev na komplexní uspořádání do dnešní podoby.

Jasná konfrontace scientologie s „vědeckými“ doktrínami psychologie a psychiatrie, které popírají dobro v člověku, které hlásá scientologie, toto náboženství ještě více zbavuje jakéhokoli chaosu. Scientologie oceňuje pouze duchovní podstatu člověka, jeho vrozenou dobrotu, jeho nesmrtelnost a jeho hledání věčnosti jako konečný cíl. Novinkou zde je, že jeho zakladatel vytvořil scientologické náboženství jako soubor znalostí a praktik, které člověka k tomuto cíli směřují. Záměnu tohoto cíle s pokusem o „terapii“ nebo „léčbu“ lze snadno připsat povrchnosti nedostatečně zdokumentovaných názorů.

Tyto předpoklady může potvrdit a udržet pouze kompletní a bona fide náboženství, zatímco bude vytvářet soubory principů, doktríny, praktiky, rituály, strukturu a cíle směřující ke spáse ducha. To nenajdeme v žádné jiné oblasti než náboženství, a scientologie tedy je náboženstvím.

Aniž bych měl co do činění s administrativními, právními nebo daňovými záležitostmi, opětovně tvrdím, že scientologie naprosto splňuje požadavky, které mohou být kladeny na jakékoli náboženství.

Scientologie má opravdu náboženskou povahu a nesleduje jiné cíle než ty, které mají co do činění s duchovní podstatou člověka.

Urbano Alonso Galan

Více informací o Scientologii v ČR na www.scientologie.cz

Více informací o L. Ron Hubbardovi na
www.lrh.cz  

ENGLISH VERSION
: 
http://www.bonafidescientology.org/Append/07/index.htm

More information on Scientology on
www.scientology.org

 

SLOVNÍK POUŽITÝCH POJMŮ
(definice zde uvedené se vztahují pouze k významu uvedenému v textu)


II. vatikánský koncil: bylo poradní shromáždění více než 2500 katolických biskupů k řešení zásadních věroučných a organizačních otázek. Cílem koncilu bylo reagovat na potřeby doby. II. vatikánský koncil (zatím poslední), který zasedal v letech 1962–1965, byl svolán papežem Janem XXIII.

 

Administrativní: spojeno se správou, řízením a s vyřizováním záležitostí např. organizací, státu apod.

 

Antropologická: antropologie je nauka o člověku, o jeho původu a vývoji.

 

Aplikovaná: něco co se používá, užívá a uplatňuje.

 

Auditing: znamená naslouchat. Je to procedura (řízená komunikace) praktikovaná duchovním Scientologické církve či osobou školenou a kvalifikovanou v používání dianetických a scientologických metod a postupů, jejichž účelem je zlepšit jedince. Je to činnost, při které je člověku položena otázka (které může rozumět a zodpovědět ji), získaná odpověď na tuto otázku a potvrzen příjem této odpovědi. Auditing pomáhá jedinci odstranit bariéry, které mu zabraňují být sám sebou a znovu nastolit jeho sebeurčení.

 

Bona fide: opravdové, skutečné. 

 

Buddhismus: indické nábožensko-filozofické učení, které založil Buddha v 6.–5. století př. n. l. Učí o cestách k dosažení nirvány (stavu blaženosti a poznání pravdy).

 

Clear: název duchovního stavu v Dianetice a Scientologii, který je dosažen pomocí auditingu (viz definice auditing). Je to také název jedince, který tohoto stavu dosáhl. Clear (jako jedinec) je racionální v tom směru, že vytváří nejlepší možná řešení, jakých je schopen, na základě informací, které má a na základě svého hlediska.

 

Cum Laude: s vyznamenáním.

 

Dianetika: duchovní metoda zaměřená na zlepšení duševních schopností a úlevy od psychosomatických nemocí. Definováno jako „ skrze duši“ (z řečtiny DIA – skrz a NOUS – duše) nebo „co duše dělá tělu“. Vyvinuto L. Ronem Hubbardem a vydáno v roce 1950 jako kniha Dianetika: Moderní věda o duševním zdraví.

 

Dignitatis Humanae: název Deklarace o náboženské svobodě, vyjadřující právo na náboženskou svobodu.

 

Dimenze: vlastnost udávající velikost, míru něčeho, zejména v prostoru.

 

Doktrinální (doktrína): soustava východisek zásad, pouček.

 

Durkheim, Émile (1858–1917): francouzský sociolog a filozof. Tvůrce francouzské sociologické školy.

 

Dynamický: spojeno s projevy různých sil v určité oblasti.

 

Džinismus: nábožensko-filozofický systém vzniklý ve východní Indii v 6 století př. n. l. Opírá se o víru v nesmrtelnost individuální duše, která prochází řadou převtělení a zdůrazňující zásadu o neubližování živé bytosti.

 

Ekumenický: týkající se celé církve nebo všech křesťanských církví.

 

Ekumenisté: příslušníci křesťanských církví, kteří usilují o překonání rozdílů ve víře.

 

Esence: náležící k podstatě, obsahující podstatu.

 

Etika: v scientologické náboženské filozofii je etika definována jako rozumné konání a myšlení ve směru k nejvyšší úrovni přežití pro jedince, budoucí rasu, lidstvo a všechny ostatní dynamiky dohromady (více o pojmu naleznete v části Dynamiky).

 

Filozofie: univerzální nauka o celku všeho jsoucího, o bytí světa a existenci člověka, o jeho poznávání pravdy a mravním jednání.

 

Fundamentalismus: křečovité, nekompromisní a přísné lpění na určitých náboženských, mravních a politických principech.

 

Gregoriánská univerzita: římskokatolická univerzita v Římě.

 

Hubbard, L. Ron (1911–1986): americký spisovatel, filozof, humanista a zakladatel dianetické duchovní metody a Scientologie – aplikované náboženské filozofie.

 

Islám: náboženství věřící v jednoho boha (Alláha) a v osobní nesmrtelnost. Vzniklo počátkem 7. století na základě učení proroka Mohameda.

 

Jan XXIII (1881–1963): papež v letech 1958–1963. Svolal II. vatikánský koncil, kterému také předsedal, po jeho smrti převzal předsednictví papež Pavel VI.

 

Judaismus: židovské náboženství věřící v jednoho boha, které bylo vytvořeno během 1. tisíciletí před naším letopočtem palestinskými židy. Vychází ze Starého zákona (delší a starší části bible).

 

Komparativní (analýza): zjišťující podobnosti a rozdíly mezi jednotlivými jevy.

 

Komunita: společenství, souhrn lidí obývající nějaký prostor, kde vykonávají činnosti (občanská komunita, církevní komunita atd.).

 

Konfrontace: postavení vedle sebe, tedy vzájemné porovnávání textů, myšlenek apod. se skutečností.

 

Kongresu: (pracovní) sjezd, shromáždění odborníků, zpravidla důležitého významu.

 

Křesťanství: náboženství věřící v jednoho boha, které vzniklo v 1. století v Palestině. Je založeno na životě a učení Ježíše Krista a bibli.

 

Licenciát: střední stupeň akademické hodnosti, který se dříve používal a dosud používá v některých zemích.

 

Misionář: duchovní konající misie za účelem rozšíření či udržení víry.

 

Morální: to, co je definováno jako kodex dobrého chování, sestavený na základě zkušeností lidí. Morálním kodexem se řídí jednání lidí v určité společnosti.

 

Műller, Max (1823–1900): německý filolog a orientalista.

 

Orientální (náboženství): pojem se vztahuje k náboženstvím působících na území Asie a Afriky.

 

Pastorační: v tomto významu znamenající spojení s duchovní péčí o členy církve.

 

Pavel VI (1897–1978): papež v letech 1963–1978. Předsedal druhé části 2. vatikánského koncilu a dohlížel na provádění jím přijatých rozhodnutí.

 

Pontifikální (fakulta svatého Bonaventury v Římě): je římskokatolická teologická fakulta, která vzdělává v teologii, církevním právu a filozofii. Pontifikální jako přídavné jméno popisuje cokoliv, co je spojeno s úřadem vysokého církevního hodnostáře, nejčastěji s hlavou Římskokatolické církve papežem.

 

Scientologie: aplikovaná náboženská filozofie a náboženství založeno americkým spisovatelem a filozofem L. Ronem Hubbardem v roce 1952. Způsobuje, aby člověk byl skutečně duchovní bytostí neomezených schopností a dovedností. Scientologická církev byla vytvořena scientology v roce 1954. (Latinsky SCIO – vědění a řecky LOGOS – studium. Doslova vědění jak vědět). Scientologie dále věří, že člověk je v jádru dobrý a že jeho duchovní spása záleží na něm a na jeho dosažení bratrstva s vesmírem. Na základě používání jejích principů a vlastního pozorování, člověk sám pro sebe objevuje, že scientologie funguje.

 

Spása: duchovní záchrana člověka.

 

Teologové: odborníci zabývající se univerzální vědou o Bohu a jeho atributech, o vztahu Boha k světu a člověku. (Teologie – nauka o Bohu a náboženství).

 

Unitaristické: spojené s křesťanským směrem, který uznává existenci jen jedné božské osoby.

 

Védy: soubory nejstarších indických literárních památek psaných sanskrtem (starým spisovným indickým jazykem) s náboženským a filozofickým obsahem.

 

Zubiri, Xavier (1889–1983): španělský filozof. Mezi jeho hlavní úspěch patří vytvoření úplného metafyzického systému (naukou o bytí), který pramení z jeho vnímání člověka jako „vnímající inteligence“, ležící uprostřed reality.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

TOPlist